Dlouhá pauza v psaní nerovná se dlouhá pauza v hubnutí
Nechce se mi věřit, že poslední příspěvek jsem vkládala 2. 9.! Vlastně se ale ani nedivím - tento podzim byl velmi nabitý událostmi - jak soukromými, tak pracovními i politickými. Potkala jsem nového muže, ale jak už to tak v mém životě bývá, není to úplně jednoduché, takže happy end se (zatím?) odkládá. Pracovně to byla jízda na horské dráze - otevření školy na nové adrese dopadlo velmi dobře a klienti jsou z nových prostor nadšení (ani nevím, jestli jsem už tady psala, že mám jazykovou školu). Kromě toho, že učím angličtinu, vedu jazykovku, jsem ještě pracovala na jednom velkém překladatelském projektu, který už je naštěstí za mnou. Bylo to velmi náročné a jak už to u překladů bývá, i velmi špatně zaplacené; nemluvě o organizaci celé této akce. Asi nejhorší kapitolou z celého toho je politika (jsem zastupitelka). Volby jsme vyhráli s velkým náskokem a to hlavně proto, že lidi chtěli změnu. A teď když ty změny děláme, tak je oheň na střeše a kauza střídá kauzu. Ale o tom se nebudu tady rozepisovat.
Když si uvědomím, v jakém stresu jsem žila, jsem až překvapená, že hubnutí jde víceméně bez problémů. Každý týden se mi podaří zhubnout optimálních 0,5 - 1 kg. Výjimkou byl jen týden, kdy jsem byla nemocná. Přestože jsem (i kvůli nemoci) moc nejedla, asi nedostatek pohybu způsobil, že jsem nezhubla vůbec nic.
Pořád se potýkám s tím, že nestíhám svačiny. No, nestíhám. Hlavně si je zapomínám vzít.
Takže úkol na tento víkend je: udělat si stravovací plán na příští týden. Koupila jsem si vakuovací systém, takže si můžu jak svačiny, tak večeře nachystat dopředu a pak si to jen ohřát. Chodím totiž domů hodně pozdě a hladová a nechce se mi dlouho si něco připravovat. Vakuovačka by to mohla vyřešit. Uvidím...napíšu.
A teď to hlavní: zhubla jsem 10 KILO! Jsem moc spokojená, ale ještě mě čeká dalších 20 kilo, takže si pořád připadám na začátku. Navíc si toho ještě nikdo nevšiml. Pro okolí je to totiž jedno, jestli člověk má 105 nebo 95 kg - pořád je tlustý. Já se ale cítím mnohem líp. Když jsem se občas dívala na pořad Jste to, co jíte, tak jsem se smála, jak všichni říkali, že cítí, že mají víc energie. Říkali to opravdu v každém díle, který jsem viděla, takže mi přišlo, že to "musí" říkat. Teď ale u sebe vidím, že to je pravda. Já opravdu cítím víc energie, líp se mi vstává a celkově mám lepší (lehčí?) náladu.
Dobrá zpráva taky je, že jsem se po delší době musela vypravit k doktorce - měla jsem angínu a hned jsme se domluvily, že po uzdravení mi udělá všechny možné testy. Měla jsem strach, že mám možná cukrovku. Měl ji můj taťka. Naštěstí jsem zdravá jako řípa :-) Jediné, co nevyšlo úplně dobře, byly tuky v krvi, ale na tom už se pracuje ;-)
Jak se zdá, tak teď se všechno ustálilo a snad budu mít i čas na vyhledávání, příp. vymýšlení nízkokalorických receptů.